Jako nejodvážnější se ukázal být “pokladník” amerického státu, John Snow, a začal bavit jako první. Jeho odvaha se vyplatila, svým požadavkem na revalvaci juanu rozesmál nejen celou Čínu (což bylo vzhledem k čínské populaci i značně chytré) a především tamní vládu, ale i spoustu politiků. Bravo, Johne. Snow si vše pokazil, když se prohřešil proti heslu “opakovaný vtip není vtipem” a dodnes Čínu vyzývá k revalvaci. To už pochopitelně vtipné není. Druhý kousek, kdy Číňany obvinil z manipulace, postrádal zejména pointu, přesto držel laťku docela vysoko. Sucharem se ukázal být senátor Schumer, který se nás pokusil rozesmát svým návrhem na zavedení cel na dovoz čínského zboží. Spíše však vzbudil rozpaky, soucit za svou naivitu a tak trochu se i ztrapnil. Stěží je tak adeptem na cenu za humor. To sakém posilněni (pravděpodobně) Trichet san a Tanigaki san rozpoznali Snowův talent a vydali se stejnou cestou. Podle nich čínská měna nereflektuje fakt, že tamní ekonomika roste rychleji než ostatní. Touto svou “nereflexí” vede ke ztrátě pracovních míst a k nerovnováze zahraničního obchodu ve vyspělejších zemích. Zdá se, že čím víc saké, tím více vtipu. Pan Trichet ve svém humoru zřejmě narážel na to, že ačkoli ekonomika USA roste oproti té evropské mnohem rychleji, dolar proti euru v posledních letech značně ztratil (vyjma posledního roku). A obvnit Spojené státy z rostoucí nezaměstnanosti nejde jen tak. Čili brilantní, vytříbený humor. Trichet boduje: rozesmál nejen Čínu, ale i Unii a Spojené státy. Tanigakiho cíl rozesmát Japonce se nutně musel zdařit, vždyť míra nezaměstnanosti v zemi vycházejícího slunce klesá a s Čínou má velký přebytek obchodu. Nicméně pan Tanigaki je značně znevýhodněn oproti svým “kamarádům”, protože jako Japonec asi příliš sympatií od čínského publika nezíská.
Jako poslední se vydal dobývat bránice publika náměstek Ma, který nás tu rozesmál, tu překvapil svou vážností. Ma uvedl, že směnný kurz juanu určuje trh a tak zcela odmítá kritiku Spojených států za to, že Čína uměle udržuje juan podhodnocený. Spustil tím salvu smíchu. Pro nezasvěcené odůvodníme, i když, pravda, vtip už tak nevyzní. Čína sice v létě minulého roku revalvovala juan a formálně přešla z fixingu na floating. Nicméně stanovila pásmo denního maximálního vychýlení na +-0,03%. Při jakémkoli vychýlení nad stanovenou mez musí centrální banka intervenovat nákupy či prodeji domácí měny. Při takovémto rozptylu jde navíc o faktický fixing. Tvrdit, že kurz určuje trh, nutně musí být chápáno jako satira toho největšího kalibru. Poté však Ma buď nepochopil smysl soutěže a nebo se jako správný Číňan snažil vyvážit svůj humor vážnou nótou. Řekl, že Čína “svou měnou nemanipuluje a americký obchodní deficit není způsoben juanem. Je snadné to vysvělit ekonomovi, ale ti, kdo nevědí o financích nic, to nepochopí. Měli by se vrátit na vysokou školu.” Tím sice uhodil hřebíček na hlavičku, naprosto přesně vystihl podstatu problému, zesměšnil kritiky čínského přebytku zahraničního obchodu, ale trochu se svou vážností v soutěži diskreditoval. Rozhodl se poté vše napravit: “O malé apreciaci rozhodl trh” (od uvolnění v červenci dolar oproti juanu posílil o 0,5%), řekl. Ajaj, dopustil se stejné chyby jako Snow. Teď už si náklonost publika získá jen stěží. Trhem posedlý Ma zcela zazdil své šance při odpovědi na otázku jak vidí vývoj juanu v tomto roce: “To se musíte zeptat trhu”, zavtipkoval Ma a pravděpodobně tím obsadil v soutěži poslední místo.
Popravdě řečeno, komu přiřknout vítězství v soutěži ponechám na každém čtenáři. Na druhou stranu, soutěž pravděpodobně bude pokračovat i nadále, protože Číňané se zřejme zamilovali do vtipného Snowa, který týden co týden opakuje, že by Čína už ale fakt měla kurz juanu revalvovat. Čína to udělat pochopitelně nehodlá. Smutné je, že Snow není schopen přijít s něčím novým a jako kolovrátek opakuje otřepaný vtip s revalvací. Ale komu není radno, tomu není pomoci. V každém případě se zdá, že vešla v platnost nová pravda: že čím horší ekonom, tím větší vtipálek. U mě osobně vyhrál Trichet.
---
* nejde o pejorativní označení, ale o vtipnou přesmyčku od slova “búro” vyjadřující číslo pět
